Zpěvák Arakainu: Petr Kolář o třiceti letech na metalové scéně

Založení skupiny Arakain v roce 1982

Skupina Arakain vznikla v roce 1982 v Praze, kdy se sešli dva nadšení muzikanti Jiří Urban a Aleš Brichta. Původně se jednalo o projekt, který měl být pouze dočasný, ale osud tomu chtěl jinak. Urban, který předtím působil v několika amatérských kapelách, se setkal s Brichtou v době, kdy oba hledali nové hudební směřování. Brichta, který již měl zkušenosti jako zpěvák z různých klubových vystoupení, okamžitě zapadl do Urbanovy vize vytvoření tvrdší rockové kapely.

První sestava Arakainu se zformovala kolem těchto dvou zakládajících členů. Na bicí nastoupil Miroslav Nedvěd a na baskytaru Zdeněk Kub. Tato původní sestava začala zkoušet v malém sklepním prostoru na pražském Žižkově, kde vznikaly první skladby. Název Arakain byl inspirován fantasy literaturou, konkrétně příběhy o čarodějích a kouzelnících, což odpovídalo tehdejšímu zájmu členů kapely o mystiku a fantasy žánr.

Počáteční měsíce existence skupiny byly poznamenány intenzivním hledáním vlastního zvuku a stylu. Kapela kombinovala prvky klasického heavy metalu s progresivnějšími prvky, což bylo na tehdejší československou metalovou scénu poměrně neobvyklé. Aleš Brichta jako frontman přinesl do kapely charakteristický vokální projev, který se stal jedním z poznávacích znamení Arakainu.

V průběhu roku 1982 skupina začala vystupovat v pražských klubech a na menších akcích. První koncerty se odehrávaly především v klubu Opatov a v legendárním klubu 007 na Strahově. Reakce publika byly od počátku velmi pozitivní, což utvrdilo členy v přesvědčení, že jejich hudební směřování má smysl. Kapela postupně rozšiřovala svůj repertoár o vlastní skladby, mezi nimiž byly první verze pozdějších hitů jako Amadeus či Ku-Klux-Klan.

Důležitým momentem bylo nahrání prvního demo snímku v provizorním studiu. I když kvalita nahrávky nebyla ideální, demo pomohlo kapele získat další vystoupení a rozšířit povědomí o její existenci mezi fanoušky tvrdé hudby. Konec roku 1982 už zastihl Arakain jako respektovaného nováčka na československé metalové scéně, s rostoucí základnou oddaných fanoušků.

Zakládající členové museli překonat řadu překážek, včetně nedostatku kvalitního vybavení a problémů s zkušebnou. Přesto jejich odhodlání a víra ve vlastní hudbu pomohly všechny počáteční těžkosti překonat. Rok 1982 se tak stal základním kamenem pro jednu z nejúspěšnějších a nejvlivnějších českých metalových kapel, která v následujících desetiletích významně ovlivnila vývoj české rockové a metalové scény.

Aleš Brichta jako první zpěvák 1982-2002

Aleš Brichta se stal prvním zpěvákem skupiny Arakain v roce 1982, kdy kapela teprve hledala svůj charakteristický zvuk a směr. Jeho příchod znamenal pro kapelu zásadní zlom, protože přinesl do skupiny nezaměnitelný vokální projev a charismatickou osobnost. V počátcích působení se Arakain potýkal s různými překážkami, včetně problémů s komunistickým režimem, který metal příliš nepodporoval. Přesto se kapela díky Brichtovu charismatu a jedinečnému hlasovému projevu postupně vypracovala mezi špičku československé metalové scény.

Během osmdesátých let Brichta s Arakainem nahrál několik zásadních alb, která definovala sound české metalové scény. Jeho charakteristický hlas se stal poznávacím znamením kapely a ovlivnil celou generaci následovníků. První oficiální album Thrash The Trash vyšlo v roce 1990 a znamenalo definitivní průlom skupiny na československou hudební scénu. Následovala další úspěšná alba jako Black Jack (1991) a History Live (1992), která jen potvrdila výsadní postavení kapely.

Brichtovo působení v Arakainu bylo charakteristické nejen jeho pěveckým projevem, ale také textařským přínosem. Napsal většinu textů kapely, které se vyznačovaly osobitou poetikou a často společensky kritickým obsahem. Jeho texty reflektovaly jak osobní témata, tak i společenské problémy své doby. Spolupráce s kytaristou Jiřím Urbanem byla pro kapelu klíčová a společně vytvořili mnoho hitů, které dodnes patří ke zlatému fondu české metalové hudby.

V devadesátých letech zažíval Arakain s Brichtou na postu zpěváka své nejvýraznější úspěchy. Kapela pravidelně vyprodávala velké koncertní sály a její alba dosahovala vysokých prodejů. Brichta se stal ikonou české metalové scény a jeho vliv přesahoval hranice žánru. Současně se věnoval i vlastním projektům, což postupně vedlo k určitému napětí v kapele.

Zlomovým momentem bylo vydání alba Forrest Gump v roce 2001, které představovalo poslední studiovou nahrávku s Brichtou v sestavě. Následující rok, po dvaceti letech působení v kapele, se Aleš Brichta rozhodl Arakain opustit. Jeho odchod znamenal konec jedné významné éry kapely, během níž se Arakain stal synonymem kvalitního českého metalu. Za dobu svého působení v kapele nahrál Brichta třináct studiových alb a několik live nahrávek, které dokumentují jeho nezaměnitelný přínos české metalové scéně. Jeho éra v Arakainu je dodnes považována za zlaté období kapely a mnoho fanoušků ji vnímá jako definitivní sestavu této legendární skupiny.

Petr Kolář nastupuje jako zpěvák 2002-2005

V roce 2002 nastala pro skupinu Arakain významná změna, když do kapely nastoupil jako nový zpěvák Petr Kolář. Tato změna přišla po odchodu Aleše Brichty, který byl s kapelou spojen více než dvě desetiletí. Kolář, který již měl zkušenosti z působení v různých hudebních projektech, přinesl do kapely svůj charakteristický hlasový projev a novou energii. Jeho první vystoupení s Arakainem se uskutečnilo na festivalu v Trutnově, kde si okamžitě získal pozornost fanoušků svým charismatickým projevem a schopností interpretovat klasické skladby Arakainu v novém světle.

Během následujících měsíců se Petr Kolář intenzivně věnoval nastudování rozsáhlého repertoáru kapely, který čítal desítky písní z předchozích alb. Současně s tím začala kapela pracovat na novém materiálu, který měl reflektovat změnu na pozici frontmana. V roce 2003 vyšlo album Archeology, na kterém se Kolář poprvé představil jako zpěvák Arakainu v plné síle. Album obsahovalo jak nové skladby, tak předělávky starších hitů, které získaly díky Kolářovu hlasu nový rozměr.

Období let 2002-2005 představovalo pro Arakain éru významných změn a experimentování. Kapela se snažila najít rovnováhu mezi zachováním své typické heavymetalové identity a novými prvky, které přinesl Kolářův vokální styl. Koncerty z tohoto období jsou charakteristické energickou atmosférou a postupným budováním důvěry mezi novým zpěvákem a publikem. Petr Kolář dokázal respektovat odkaz svého předchůdce, ale zároveň přidal písním vlastní osobitost.

V roce 2004 kapela absolvovala rozsáhlé turné, během kterého představila jak skladby z nového alba, tak osvědčené hity v novém podání. Fanoušci postupně přijali novou tvář kapely a Kolářův projev se stal nedílnou součástí zvuku Arakainu. Jeho schopnost zvládnout technicky náročné pasáže a současně přidat emotivní náboj byla často oceňována jak kritiky, tak příznivci kapely.

Toto období bylo také charakteristické intenzivní studiovou prací, kdy kapela připravovala nový materiál a experimentovala s různými hudebními postupy. Petr Kolář se aktivně podílel na tvorbě textů a melodií, čímž přispěl k evolučnímu vývoji kapely. Jeho působení v Arakainu přineslo svěží vítr do plachet zavedené formace a otevřelo nové možnosti hudebního vyjádření. Přestože jeho angažmá v kapele bylo relativně krátké, zanechalo významnou stopu v historii této legendární metalové skupiny. Kolářův přínos spočíval především v profesionálním přístupu k interpretaci náročného repertoáru a schopnosti oslovit jak skalní fanoušky, tak nové posluchače.

Jan Toužimský zpěvákem od roku 2005

Jan Toužimský se stal oficiálním zpěvákem metalové skupiny Arakain v roce 2005, kdy nahradil dlouholetého frontmana Aleše Brichtu. Jeho příchod do kapely znamenal významný milník v historii této legendární české metalové formace. Toužimský, který již měl zkušenosti z působení v kapelách jako Hitmaker a Made, přinesl do Arakainu svůj charakteristický hlasový projev a energii.

První album, na kterém se Jan Toužimský podílel jako hlavní zpěvák Arakainu, bylo Warning! vydané v roce 2005. Toto album představilo fanouškům novou tvář kapely a ukázalo, že Toužimský je schopen důstojně navázat na odkaz svého předchůdce. Jeho výrazný hlas a schopnost interpretovat jak starší skladby Arakainu, tak nový materiál, si postupně získaly uznání i těch nejkritičtějších fanoušků.

V následujících letech prokázal Jan Toužimský své kvality nejen jako koncertní zpěvák, ale i jako studiový vokalista. Jeho hlasový rozsah a schopnost pracovat s dynamikou se výrazně projevily na albech jako Homo Sapiens? (2009) a Adrenalinum (2012). Toužimský dokázal, že zvládá jak tvrdé metalové pasáže, tak melodičtější části, což kapele umožnilo experimentovat s různými hudebními polohami.

Přestože někteří fanoušci zpočátku přijímali změnu zpěváka s určitými rozpaky, Jan Toužimský si postupně vybudoval vlastní silnou pozici v rámci české metalové scény. Jeho energické vystupování na koncertech a profesionální přístup k práci v kapele přispěly k tomu, že Arakain zůstal i nadále jednou z nejvýznamnějších českých metalových skupin.

V průběhu let se Toužimský podílel na několika významných projektech Arakainu, včetně XXX tour k třicátému výročí kapely, kde dokázal, že zvládá interpretovat i klasický repertoár skupiny s respektem k původním verzím, ale zároveň do nich vnáší svůj osobitý projev. Jeho působení v kapele přineslo také nové možnosti v oblasti aranží a práce s vokály, což se pozitivně projevilo na celkovém zvuku skupiny.

Jan Toužimský se také aktivně podílí na tvorbě nového materiálu kapely, přináší vlastní nápady a podílí se na směřování Arakainu v moderní době. Jeho schopnost kombinovat tradiční metalové prvky s moderními postupy pomohla kapele oslovit i mladší generaci posluchačů, aniž by ztratila své charakteristické rysy. Více než patnáct let za mikrofonem Arakainu potvrdilo, že volba Jana Toužimského jako zpěváka byla správným rozhodnutím pro budoucnost kapely.

Nejznámější hity s jednotlivými zpěváky

Skupina Arakain během své dlouhé historie vystřídala několik výrazných zpěváků, kteří se nesmazatelně zapsali do historie kapely svými nezaměnitelnými vokálními výkony. Aleš Brichta, který působil v kapele v letech 1982 až 1999, nazpíval s Arakainem řadu nezapomenutelných hitů. Mezi nejvýznamnější patří skladba Amadeus, která se stala jednou z nejvýraznějších písní české metalové scény. Další významnou skladbou s Brichtovým vokálem je Proč, která dodnes patří mezi nejžádanější koncertní pecky. Nesmíme opomenout ani kultovní Orion či Metalomanie, které definovaly zvuk kapely v 80. a 90. letech.

Petr Kolář, který v kapele působil v letech 2000 až 2004, přinesl do repertoáru Arakainu svůj charakteristický rockový hlas. S ním vznikly hity jako Ztráty a nálezy nebo XXL, které ukázaly, že kapela dokáže fungovat i bez Brichty. Kolářův hlas dal písním nový rozměr a jeho éra je mnoha fanoušky považována za velmi vydařenou, přestože trvala relativně krátce.

Jan Toužimský, současný zpěvák kapely od roku 2005, přinesl do Arakainu svůj osobitý vokální projev. S ním vznikly skladby jako Vítej v pekle nebo Paganini, které dokazují, že kapela stále dokáže tvořit kvalitní materiál. Toužimský se výborně zhostil i interpretace starších hitů, kterým dal svůj vlastní charakteristický výraz, aniž by ztratily své původní kouzlo.

Každý ze zpěváků přinesl do kapely své specifické kvality. Brichtova éra je charakteristická syrovým metalovým projevem a texty často kritizujícími společenské problémy. Jeho skladby jako Ku-Klux-Klan nebo Gladiátor jsou dodnes považovány za klasiku českého metalu. Kolářovo období přineslo více melodické prvky a propracovanější vokální linky, což je patrné například ve skladbách Mrchy nebo Když se snáší déšť.

Toužimského éra představuje moderní zvuk kapely, který však neztrácí nic ze své původní energie. Jeho interpretace skladeb jako Apage Satanas nebo Strážná věž ukazují, že dokáže důstojně navázat na své předchůdce. Každý ze zpěváků tak zanechal v historii kapely nesmazatelnou stopu a přispěl k tomu, že Arakain je i po čtyřech dekádách existence stále jednou z nejvýznamnějších kapel české metalové scény. Jejich společné dědictví tvoří rozsáhlý katalog hitů, které jsou dodnes pravidelnou součástí koncertního repertoáru a těší se velké oblibě u fanoušků napříč generacemi.

Koncertní vystoupení a významná pódia

Během své dlouholeté kariéry se Aleš Brichta jako frontman skupiny Arakain představil na bezpočtu významných koncertních pódií po celé České republice i v zahraničí. Mezi nejvýznamnější milníky patří bezesporu vyprodaný koncert v pražské Sportovní hale v roce 1991, který definitivně potvrdil pozici Arakainu jako jedné z nejvýznamnějších metalových kapel v zemi. Skupina pravidelně vystupovala na velkých open-air festivalech, přičemž jejich vystoupení na Masters of Rock ve Vizovicích patřila k vrcholům programu.

V průběhu 80. let se kapela musela potýkat s různými omezeními ze strany tehdejšího režimu, přesto se jim dařilo koncertovat po celém Československu. Legendárním se stal jejich koncert v pražské Lucerně v roce 1989, který se konal těsně před sametovou revolucí. Po revoluci se Arakainu otevřely nové možnosti a kapela začala pravidelně vystupovat i v zahraničí, především v Německu, Polsku a na Slovensku.

Významným momentem byla série společných vystoupení s Lucií Bílou, která s kapelou spolupracovala v počátcích své kariéry. Tyto koncerty přitáhly pozornost širšího publika a pomohly Arakainu proniknout i do mainstreamu. Kapela pravidelně vystupovala na prestižních festivalech jako Benátská noc, Rock for People či Metalfest Open Air.

V roce 1995 uspořádal Arakain velkolepý koncert k 15. výročí založení kapely, který se konal v pražském klubu Futurum a byl nahrán pro pozdější vydání na CD a DVD. Podobně úspěšné byly i následující jubilejní koncerty, zejména pak oslava 20. výročí v roce 2000 v pražském Paláci Akropolis, která se setkala s mimořádným ohlasem u fanoušků i kritiky.

Arakain se pravidelně účastnil i charitativních akcí a benefičních koncertů. Mezi nejvýznamnější patřilo vystoupení na podporu obětí povodní v roce 2002, kde kapela hrála společně s dalšími předními českými interprety. Kapela také několikrát vystoupila na festivalu Metalmania v Polsku, kde reprezentovala českou metalovou scénu vedle světových hvězd žánru.

V novém tisíciletí pokračoval Arakain v intenzivní koncertní činnosti, přičemž každoročně odehrál desítky vystoupení po celé republice. Významným momentem bylo turné k albu XXV Eden, které mapovalo 25 let existence kapely. Koncerty byly charakteristické propracovanou světelnou show a využitím moderních technologií, což posunulo vizuální stránku vystoupení na novou úroveň.

Kapela si vybudovala pověst spolehlivého koncertního tělesa, které dokáže strhnout publikum svou energií a profesionálním přístupem. Jejich vystoupení na festivalech jako Brutal Assault či Basinfirefest patří k pravidelným vrcholům těchto akcí. Arakain také několikrát vystupoval jako předkapela zahraničních hvězd, například při koncertech Metallicy či Iron Maiden v České republice.

Spolupráce s Lucií Bílou

V roce 1986 došlo k významnému okamžiku v historii skupiny Arakain, když se k nim připojila tehdy ještě nepříliš známá zpěvačka Lucie Bílá, která v té době vystupovala pod svým občanským jménem Hana Zaňáková. Tato spolupráce vznikla díky náhodnému setkání v pražském klubu, kde si Bílá zazpívala s kapelou několik skladeb. Tehdejší frontman Arakainu Aleš Brichta byl jejím výkonem natolik ohromen, že jí nabídl příležitostnou spolupráci.

Společné působení Lucie Bílé a Arakainu trvalo několik let a přineslo řadu nezapomenutelných momentů. Bílá se podílela na nahrávání několika skladeb, včetně legendární písně Apage Satanas, která se stala jedním z největších hitů kapely. Její jedinečný hlas dodal metalovým skladbám Arakainu nový rozměr a pomohl skupině oslovit širší publikum.

Během koncertů vystupovala Lucie Bílá jako speciální host a její duety s Alešem Brichtou patřily k vrcholům každého vystoupení. Particularly působivé byly jejich společné verze skladeb Zimní královna a Mosty. Bílá dokázala svým hlasem perfektně doplnit Brichtův drsný metalový projev a vytvořit tak unikátní kontrast, který publikum milovalo.

Spolupráce s Arakainem významně ovlivnila také kariéru samotné Lucie Bílé. Díky vystupování s metalovou kapelou si osvojila schopnost pracovat s hlasem v různých polohách a žánrech, což později využila ve své sólové kariéře. Zároveň si během společných vystoupení vybudovala silnou fanouškovskou základnu, která ji následně podporovala i v jejích dalších projektech.

V roce 1988 se Bílá podílela na nahrávání alba Thrash the Trash, kde nazpívala vokály k několika skladbám. Její přítomnost na tomto albu významně přispěla k jeho komerčnímu úspěchu. Následující rok se objevila také na koncertním albu Live!, které zachytilo energii společných vystoupení a atmosféru tehdejší metalové scény.

Přestože se jejich cesty později rozešly a Lucie Bílá se vydala na úspěšnou sólovou dráhu, občas se s členy Arakainu setkávala při různých příležitostech a vzpomínala na společné začátky. V rozhovorech často zmiňovala, jak důležitá pro ni byla zkušenost s metalovou hudbou a jak ji ovlivnila v dalším hudebním směřování. Členové Arakainu také vždy s respektem hovořili o jejím talentu a profesionalitě, kterou prokázala během jejich spolupráce.

Toto období představuje zajímavou kapitolu v historii české hudební scény, kdy se propojily zdánlivě neslučitelné světy metalu a populární hudby. Spolupráce Lucie Bílé s Arakainem ukázala, že kvalitní hudba může překračovat žánrové hranice a vytvářet nezapomenutelné momenty, které přetrvávají v paměti fanoušků dodnes.

Nejlepší hudba je ta, která přichází z duše a dotýká se srdcí posluchačů, jako bouře která otřásá základy

Aleš Brichta

Změny hlasového projevu v historii kapely

V průběhu dlouhé historie skupiny Arakain došlo k několika významným změnám v hlasovém projevu zpěváků, které výrazně ovlivnily celkový zvuk kapely. Aleš Brichta, který byl původním a dlouholetým frontmanem kapely, přinesl charakteristický drsný a syrový vokální projev, který se stal poznávacím znamením Arakainu v osmdesátých a devadesátých letech. Jeho specifický styl zpěvu, kombinující melodický zpěv s chraplавým zabarvením, se výrazně podepsal na klasických albech jako Thrash The Trash nebo Black Jack.

V roce 2002 nastala zásadní změna, když Petra Dolečka vystřídal za mikrofonem Jan Toužimský. Toužimský přinesl do kapely odlišný vokální projev, který se vyznačoval větším důrazem na čistý zpěv a širším hlasovým rozsahem. Jeho hlas byl technicky vyspělejší a umožňoval kapele experimentovat s komplexnějšími vokálními aranžemi. Tato změna se výrazně projevila na albech jako Farao a Warning!, kde můžeme slyšet propracovanější vokální linky a větší důraz na melodické pasáže.

Zajímavým aspektem vývoje hlasového projevu v Arakainu je postupná transformace zvukového charakteru jednotlivých alb. Zatímco v počátcích kapely dominoval syrovější přístup k vokálům, který perfektně ladil s thrash metalovým základem, později se začaly objevovat prvky modernějšího metalového zpěvu. Vokální harmonie se staly komplexnější a aranže propracovanější, což reflektovalo celkový vývoj metalové scény.

V současné době Jan Toužimský pokračuje v evolučním procesu vokálního projevu kapely. Jeho schopnost kombinovat agresivní pasáže s melodickými částmi dodává současnému zvuku Arakainu nový rozměr. Na koncertech dokáže věrohodně interpretovat jak starší materiál z éry Aleše Brichty, tak novější skladby, které byly napsány přímo pro jeho hlasový rejstřík.

Významným prvkem v historii kapely byla také spolupráce s různými hostujícími zpěváky, která přinesla další rozměr do vokálního projevu skupiny. Například duety s Lucií Bílou na skladbách jako Apage Satanas ukázaly schopnost kapely pracovat s kontrastem mužského a ženského hlasu. Tyto experimenty s různými hlasovými barvami a styly významně obohatily zvukovou paletu kapely.

Změny v hlasovém projevu se promítly i do způsobu, jakým kapela skládá nové písně. Zatímco dříve byly skladby často postaveny na jednodušších vokálních linkách, které odpovídaly možnostem tehdejších zpěváků, současná tvorba využívá širší spektrum vokálních možností. To se odráží v komplexnějších melodických strukturách a větší variabilitě zpěvu v rámci jednotlivých skladeb.

Úspěšná alba s různými zpěváky

Skupina Arakain prošla během své existence několika výraznými změnami na pozici hlavního zpěváka, přičemž každé období přineslo kapele specifický zvuk a jedinečnou hudební identitu. Nejvýraznější éra začala s příchodem Aleše Brichty v roce 1982, který se stal charakteristickým hlasem skupiny na dlouhých šestnáct let. Pod jeho vedením vznikla zásadní alba jako Thrash The Trash, Black Jack a Salto Mortale, která definovala heavy metalovou scénu v České republice. Brichtův charakteristický projev a schopnost psát chytlavé texty přispěly k tomu, že se Arakain stal jednou z nejrespektovanějších metalových kapel v zemi.

Zpěvák Arakain	Aleš Brichta	Petr Kolář
Období působení	1982-1994	1994-1997
Významné alba	Thrash The Trash, Schizofrenie	Salto Mortale
Charakteristický styl	Heavy metal, thrash metal	Hard rock, heavy metal
Známé písně	Amadeus, Metalová vlna	Strážná věž, Ztráty a nálezy

Po Brichtově odchodu v roce 1998 nastoupil do kapely Petr Kolář, který přinesl do zvuku Arakainu nový rozměr. Jeho klasicky školený hlas dal vzniknout albům Farao a Forrest Gump, která ukázala, že kapela dokáže fungovat i s odlišným pěveckým projevem. Kolářovo období bylo charakteristické větším důrazem na melodické pasáže a propracovanější vokální aranže, což některým fanouškům původního zvuku kapely příliš nesedělo, ale zároveň přilákalo nové posluchače.

V roce 2005 přišel zlomový moment s příchodem Jana Toužimského, který v kapele působí dodnes. Pod jeho vedením vznikla úspěšná alba jako Homo Sapiens..?, Warning! a Deadline. Toužimský dokázal spojit energii původního zvuku Arakainu s moderním přístupem k metalu, což se odrazilo v pozitivních reakcích fanoušků i kritiky. Jeho dynamický hlasový rozsah a schopnost interpretovat jak agresivní, tak melodické pasáže přinesly kapele novou tvůrčí svobodu.

Každý ze zpěváků zanechal v historii Arakainu nesmazatelnou stopu. Aleš Brichta položil základy image a zvuku kapely, Petr Kolář přinesl nové hudební možnosti a Jan Toužimský dokázal spojit tradici s moderním pojetím. Všechna alba, která vznikla pod vedením těchto zpěváků, mají své specifické kouzlo a představují různé etapy vývoje kapely. Zatímco někteří fanoušci zůstávají věrní klasickému období s Brichtou, jiní oceňují progres a různorodost, kterou přinesli jeho následovníci.

Významným aspektem úspěchu všech zpěváků byla jejich schopnost spolupracovat s ostatními členy kapely, především s kytaristou a skladatelem Jiřím Urbanem, který je považován za hlavního architekta zvuku Arakainu. Každý ze zpěváků dokázal přinést do jeho kompozic vlastní osobitost a interpretační styl, což vedlo k vytvoření bohaté diskografie, která mapuje více než čtyři desetiletí existence kapely.

Charakteristický styl zpěvu jednotlivých frontmanů

Skupina Arakain prošla během své existence několika výraznými změnami na pozici frontmana, přičemž každý z nich přinesl kapele svůj jedinečný vokální otisk. Aleš Brichta, který byl prvním a nejdéle působícím zpěvákem Arakainu, se vyznačoval charakteristickým chraplavým hlasem a expresivním projevem. Jeho styl zpěvu byl postaven na dramatickém přednesu s výraznými výškami a schopností přecházet mezi čistým zpěvem a drsnějšími polohami. Brichtův projev byl nezaměnitelný především v kombinaci ostrého, místy až agresivního vokálu s lyrickými pasážemi, což bylo patrné zejména v klasických skladbách jako Amadeus nebo Orion.

Petr Kolář, který v Arakainu působil v letech 1997-2000, přinesl do kapely odlišný přístup ke zpěvu. Jeho školený hlas s velkým rozsahem a technickou precizností dal skladbám Arakainu nový rozměr. Kolářův projev byl charakteristický čistotou tónu a schopností dosahovat vysokých poloh bez ztráty kvality zvuku. Jeho éra je spojena s melodičtějším pojetím skladeb, kde vynikla především jeho schopnost pracovat s dynamikou a emocemi v hlase.

Současný zpěvák Jan Toužimský, který se ke kapele připojil v roce 2005, reprezentuje syntézu různých pěveckých stylů. Jeho hlas kombinuje sílu metalového zpěvu s precizností rockového vokálu. Toužimský dokáže efektivně pracovat s různými polohami hlasu, od hlubokých, temných pasáží až po pronikavé výšky. Jeho přednes je charakteristický především schopností zachovat energii a intenzitu i v technicky náročných částech skladeb.

Každý z frontmanů přinesl do repertoáru Arakainu specifický přístup k interpretaci. Zatímco Brichta byl známý svým syrovým, autentickým projevem a často využíval různé hlasové efekty pro zdůraznění dramatičnosti, Kolář se více soustředil na technickou dokonalost a melodickou čistotu. Toužimský pak představuje moderní pojetí metalového zpěvu, kde se snoubí technická vyspělost s expresivitou a energií.

Zajímavým aspektem je také způsob, jakým jednotliví zpěváci pracovali s texty. Brichtovy interpretace byly často postaveny na důrazném frázování a dramatickém přednesu, který podtrhoval obsahovou stránku textů. Kolář více pracoval s melodickou linkou a jeho projev byl více zaměřen na vokální harmonii. Toužimský pak přináší komplexní přístup, kde klade důraz jak na technickou preciznost, tak na emocionální vyznění skladeb.

Tato různorodost pěveckých stylů významně přispěla k evolučnímu vývoji zvuku kapely Arakain a každé období s jiným frontmanem představuje specifickou kapitolu v historii této legendární metalové formace.